Pyrotechnika

Raketa. Historie tohoto úžasného vynálezu sahá až do starověké Číny, někdy kolem 11. století n. l. a je to tedy nejstarší pyrotechnický výrobek, používaný při ohňostrojích. Ohňostroje se v Číně nejprve prováděly při náboženských obřadech a netrvalo dlouho, aby rakety našly své uplatnění pro válečné účely jako zápalné dalekonosné šípy.
Zachovaly se prameny, které tvrdí, že v roce 1232 n. l. za pomoci raket ubránili Číňané město K'ai-Fung-Foo proti invazi Mongolů. Rakety byly dále používány při obraně Velké čínské zdi.
Do Evropy se rakety dostaly ve 13. století jednak pro účely ohňostrojů a samozřejmě též jako zbraň. Jejich vojenský význam až do 20. století kolísal. V době renesance se s raketami setkala snad každá evropská armáda, jenže vojevůdci často zjišťovali, že její účinnost je slabá oproti tradičnímu kanónu. Občas se sice podařilo vymyslet nějaká drobná vylepšení raket, která jejich slávu o něco pozvedla, avšak nikdy ne na dlouho.

Ale zpět k ohňostrojům. Když odmyslíme bouřlivý vývoj raketové techniky ve 20. století, lety do vesmíru, přistání na Měsíci a bohužel též moderní raketové systémy pro vojenské použití, princip a stavba dnešních raket, používaných při ohňostrojích, zůstávají prakticky stejné, jako u jejich historických vzorů.
Vlastní tělo rakety je tvořeno lepenkovým či plastovým válcem, který obsahuje efektovou náplň. Do dna tohoto válce je vsazen malý reaktivní motorek. Jako palivo je používán černý prach s přísadou mletého dřevěného uhlí, které zpomaluje hoření, zvyšuje obsah plynů při hoření a také působí jako flegmatizátor - snižuje citlivost prachu ke tření a nárazu. Tato přísada dřevěného uhlí způsobuje také, že raketa za letu za sebou nechává chvost jisker. K boku těla rakety je připevněn stabilizátor ve formě špejle nebo u větších raket tenké laťky. Posouvá těžiště rakety dozadu a stará se tak o to, aby raketa letěla rovně. U profesionálních vysokoletných raket je tato laťka už tak veliká, že při jejich odpalování je vyžadován velký bezpečnostní okruh (až 500 m), aby bylo zaručeno, že po explozi rakety ve vzduchu tento následně padající stabilizátor nikoho nezraní. Tato skutečnost trochu omezuje používání raket při ohňostrojích.
Raketa se odpaluje zapálením zápalnice, která vyčnívá zespodu motorku. Malé rakety tř. II se mohou odpalovat z láhve nebo úzké trubky, kam se špejle zasune a raketa se odpálí, velké profesionální rakety se odpalují z odpalovacích rámů po jedné či ve skupině a vždy proti větru. Po zažehnutí reaktivního motorku je raketa vynesena do výšky, kde motorek dohoří a zapálí efektovou část v těle rakety. Raketa následně exploduje a vytvoří žádaný efekt.